Diagnostika vlhkého zdiva je klíčovým krokem při řešení problémů spojených s nadměrnou vlhkostí stavebních konstrukcí, která může vést k degradaci materiálů, snížení únosnosti zdiva a zhoršení vnitřního prostředí. Provádí se u obytných, historických i průmyslových objektů a jejím cílem je přesně určit příčinu zavlhčení, rozsah poškození a mechanismus šíření vlhkosti. Bez kvalitní diagnostiky nelze navrhnout účinná a dlouhodobě funkční sanační opatření.
Z technického hlediska zahrnuje diagnostika vlhkého zdiva kombinaci vizuálního posouzení, měření vlhkosti a analýzy stavebních detailů. Používají se metody jako kapacitní a odporové měření, gravimetrické zkoušky, stanovení obsahu solí nebo sledování teplotních a vlhkostních profilů konstrukce. Důležitou součástí je také vyhodnocení stavu hydroizolací, drenáží a napojení konstrukcí na terén. Výsledky měření umožňují rozlišit mezi vzlínající, srážkovou nebo kondenzační vlhkostí.
Správně provedená diagnostika vlhkého zdiva umožňuje zvolit cílené sanační řešení odpovídající skutečnému stavu konstrukce. Přispívá k omezení zbytečných zásahů, optimalizaci nákladů a zvýšení účinnosti navržených opatření. Diagnostika vlhkého zdiva je tak základním předpokladem pro dlouhodobou ochranu staveb, stabilitu konstrukcí a zlepšení kvality vnitřního prostředí.