DIAGNOSTIKA VLHKÉHO ZDIVA – URČENÍ PŘÍČINY, ROZSAHU A ZDROJE ZAVLHČENÍ
 
Diagnostika vlhkého zdiva je prvním krokem před návrhem sanačního opatření. Jejím cílem není pouze zjistit, že je konstrukce mokrá, ale především určit zdroj vody, mechanismus jejího transportu, rozsah zavlhčení a případnou přítomnost rozpustných solí.
 
Při průzkumu se hodnotí poloha vlhkých map, stav omítek, napojení zdiva na terén, hydroizolace, sokl, podlahy, svody, instalace a větrání. Diagnostika vlhkého zdiva pomáhá odlišit kapilární vlhkost od srážkové vody, kondenzace nebo lokálního úniku z technických rozvodů.
 
Podle požadované přesnosti lze použít orientační elektronická měření i metody založené na odběru vzorků. Důležitý je také průběh vlhkosti v různých výškách a hloubkách konstrukce. Samotná hodnota naměřená na jednom místě nemusí poskytovat dostatek informací pro návrh účinného řešení.
 
Součástí průzkumu může být také hodnocení solí. Ty mohou ovlivňovat některé elektrické metody měření a zároveň se podílet na degradaci povrchových vrstev. Pokud jsou problémem zasolené omítky, musí návrh zohlednit nejen vodu, ale také stav povrchových materiálů.
 
Výstupem diagnostiky vlhkého zdiva má být podklad pro cílenou sanaci vlhkého zdiva. Správné určení příčiny omezuje riziko situace, kdy je odstraněn pouze viditelný následek, zatímco skutečný zdroj zavlhčení zůstává v konstrukci.