ochrana proti vodnímu kameni

ochrana proti vodnímu kameni

ochrana proti vodnímu kameni - systémy pro ochranu proti vodnímu kameni

Dešťové srážky doplňují nejen povrchové vodní toky, nezanedbatelná část se rovněž vsakuje do půdy a propustných hornin. Voda tak proniká do nižších vrstev, kde se soustřeďuje do podzemních vod, vodonosných vrstev a podzemních jezer nebo stéká dál po nepropustných podložích, do ještě níže položených míst. Tam pak vyvěrá nebo se shromažďuje v nejrozmanitějších vodních plochách. Na této cestě však průběžně rozpouští některé horniny a obohacuje se i o různé minerální látky. Důkladnou chemickou analýzou v ní pak můžeme nalézt mnoho různých prvků a jejich sloučenin. Zdaleka největší část samozřejmě připadá na její základní prvky, vodík a kyslík (celkem asi 96,7 hmotnostních procent), zbylou část tvoří další prvky a plyny. V tomto poměrně malém objemu bývá nejhojněji zastoupen vápník, hořčík, sodík, chlor, uhlík, draslík a to většinou ve sloučeninách skupin chloridů, síranů a uhličitanů. Obecně lze říci, že u nás běžně dostupná voda z řek, jezer, rezervoárů a studní obsahuje asi 0,5% těchto sloučenin nebo jak se obecně označují - solí. Z jmenovaných skupin konkrétních sloučenin převládá hydrogenuhličitan vápenatý Ca(HCO₃)₂ a hydrogenuhličitan hořečnatý Mg(HCO₃)₂, síran vápenatý CaSO₄, síran hořečnatý MgSO₄ a další (CaCl₂, MgCl₂, NaCl atd.). Podle obsahu jednotlivých solí pak rozeznáváme vody vápenouhličité (lesní oblasti), vápenosíranové, sodnochloridové a jejich kombinace. Jen stručně je třeba připomenout, že vody obsahující více než 1 g minerálů/solí v objemu jednoho litru, se nazývají vodami minerálními.

Přítomnost většího množství prvků vápníku, hořčíku a jejich výše uvedených sloučenin však způsobuje tzv. "tvrdost" vody, tyto látky bývají běžnou součástí vody a v běžných koncentracích jsou zdravotně nezávadné. Usazeniny a inkrustace jejích sloučenin, nazývané někdy vodní nebo kotelní kámen, ale citelně snižují výkony kotlů, ohřívačů vody a způsobují škody zanášením průtočného průřezu trubních rozvodů a zarůstáním vodních armatur.

Tvrdost vody je hodnota vyjadřující obecně množství rozpuštěných minerálních solí ve vodě. Usazování vodního kamene a jeho množství, záleží zejména na obsahu solí vápníku a hořčíku, kyselosti vody a velmi důležitým činitelem je i působící teplota.

Nerozpustné sloučeniny se přednostně usazují na místech s vyšší teplotou, hlavně na teplosměnných plochách a postupně na celém vnitřním povrchu zařízení. Při provozu se vodní kámen z vnitřních ploch postupně také odlupuje a ve formě jemných šupinek nebo kalu se usazuje na jiných místech, kde dále přispívá k omezování průchodnosti výměníků, regulačních ventilů, filtrů, armatur a čerpadel.

Problém vodního kamene lze řešit buď fyzikálními úpravnami pro ochranu proti vodnímu kameni HYDROFLOW, které usazování iontů vápníku a hořčíku v systému zamezují bez toho, že by měnily chemické složení vody. V případě nutnosti obsah iontů redukovat je nezbytné použít katexové změkčovače.

Klíčovými dodavateli technologií v oblasti ochrana proti vodnímu kameni jsou: HYDROPATH, EURAQUA