OCHRANA HISTORICKÉ BUDOVY – ŠETRNÉ ŘEŠENÍ VLHKOSTI PŘI ZACHOVÁNÍ PŮVODNÍCH KONSTRUKCÍ
 
Ochrana historické budovy vyžaduje odlišný přístup než sanace běžného novodobého objektu. Cílem je odstranit nebo omezit příčinu poškození a současně zachovat co největší podíl autentických konstrukcí, materiálů a detailů, které určují historickou hodnotu stavby.
 
Vlhkost patří mezi časté příčiny degradace staršího zdiva. Před jakýmkoliv zásahem je proto důležitá podrobná diagnostika vlhkého zdiva, která rozliší vzlínání, zatékání, poruchy odvodnění, kondenzaci a další mechanismy.
 
Ochrana historické budovy musí respektovat skladbu původního zdiva a jeho schopnost pracovat s vlhkostí. Nevhodně zvolená velmi uzavřená povrchová vrstva může změnit místo odpařování vody a přenést problém do jiného detailu. U poškozených povrchů proto může být součástí návrhu vhodně zvolený systém sanačních omítek.
 
Při řešení vzlínající vody je nutné zvážit míru zásahu do historické konstrukce. Mechanické podřezání zdiva, injektážní nebo jiné postupy mají rozdílné požadavky a nelze je automaticky použít u každého památkového objektu.
 
Ochrana historické budovy je proto založena na koordinaci stavebně-technického průzkumu, návrhu sanace a požadavků na zachování původní hmoty. Dlouhodobý výsledek má přednost před rychlým zakrytím viditelných projevů vlhkosti.